Vážení příznivci našeho cestování s hendikepem,
stalo se milou jarní tradicí vydávat Výroční zprávu, která monitoruje uplynulý rok našich aktivit. Dokonce mě už někteří z Vás minulý týden upozorňovali, jestli jsem náhodou letos nezapomněl :-) Nebojte, nezapomněl. Jen jsem čekal, jak proběhne tento víkend, kdy se uskutečnila pro nás jedna z vrcholných událostí roku Videofestival "S vámi nás baví svět". Ale pojďme popořádku.
Na přelomu dubna a května 2009 jsme uskutečnili expedici do Japonska, ale to už většina z Vás dobře ví. Byl to odrazový můstek k naší další práci. Přes prázdniny jsme zpracovali a připravili k vydání novou knihu a dokumentární film o této cestě a během podzimu dopilovávali detaily, aby naše díla mohla být pod Vaším vánočním stromečkem. Moc děkujeme všem za pochvaly, které jsme obdrželi. Vaše spokojenost je pro nás velice důležitá. A věřte, že nás pochválil i český velvyslanec v Japonsku. Úroveň naší knihy a filmu ho příjemně překvapila a dokonce vložil informaci o nás na stránky velvyslanectví. A to je velká pocta, vždyť toho ví o Japonsku o hodně víc než my a určitě četl a viděl mnohé další knihy a filmy o této zemi. Koho by napadlo, že ho zaujme právě naše dílo?!?
V září 2009 absolvoval syn velice náročnou operaci páteře. Zákrok trval osm hodin a pro správné zahojení měl Jirka šest měsíců pouze ležet na zádech s mírným polohováním. Dokáže si to někdo z Vás představit? Já teda ne, dokonce jsem si to chtěl vyzkoušet, ale vydržel jsem jenom pár desítek minut a musel jsem vstát. A tak jsme pořídili polohovací postel, z obývacího pokoje vytvořili Jirkovi pokojíček a poskakovali kolem něj, aby všechno co nejlépe zvládl. Kamarádi z Pardubic přišli se skvělým nápadem - pořídit periskopické brýle. Nikdy v životě jsme o něčem takovém neslyšeli, ale Hladíci jsou lidé činu. Během několika dní jsme měli tento zázrak doma. Brýle si nasadíte, ležíte a koukáte do stropu, ale přitom vidíte před sebe. A Jirkovi se tím zásadně zpestřil pobyt na lůžku - mohl se pohodlně dívat z postele na televizi a sledovat svůj oblíbený sport a cestopisné dokumenty. Paráda. Možná i díky tomu a hlavně kvůli nezdolné vůli byl Jirka schopen proti všem předpokladům již po třech měsících sedět na vozíku a vše se rychle dostávalo do normálu.
Od nového roku jsme zahájili další kolo našich přednášek pro školy, svazy zdravotně postižených i veřejnost a nově zařadili i téma poslední cesty - Japonsko. Díky úspěšné knize, filmu i besedám se zvýšil zájem médií a tak jsme opakovaně dělali rozhovory pro rozhlas, televizi, noviny i časopisy. Na některé z nich se můžete podívat v sekci Mediální partneři. V tomto směru byl naprostým vrcholem oblíbený pořad České televize Objektiv. Připravili speciální díl a neděle 2. května byla jen o nás a naší cestě do Japonska.
První květnový víkend byl pro nás vůbec naprosto mimořádný. V pátek jsme byli na svatbě, v neděli koukali na Objektiv a pak pyšně přijímali chválu našich příznivců, ale mezitím byl 1. máj. Kromě jiného den, kdy se jednou za dva roky koná Videofestival "S vámi nás baví svět." Jedná se o oslavu nejlepší české komedie v historii, ale také o setkání lidí se zdravotním postižení, kteří mají velkou sílu udělat něco mimořádného a ještě to zachytit kamerou. Odborná porota posuzuje mnoho snímků z celé republiky i ze Slovenska a vybere ty nejlepší, které se pak promítají v divadle před zraky nabitého sálu. Tentokrát se konalo setkání v Poděbradech a byla tam fantastická atmosféra. Při mnoha snímcích jsem měl slzy v očích, ale také jsem se upřímně smál nebo obdivně zíral. Po krátké přestávce se v sále rozsvítilo a vstoupila herecká hvězda oslavovaného filmu i mnoha dalších rolí, které ve své kariéře vytvořila - paní Eliška Balzerová. Ve svém projevu dostála svému jménu a všechny rozesmála i dojala.
A pak přišla naše chvíle. Desetiminutová ukázka z naší cesty do Jižní Ameriky diváky nadchla a my jsme si šli na podium pro cenu Zlatého Alberta. Obrovský aplaus mě natolik dojal, že jsem měl opět slzy na krajíčku a nebyl schopen ani mluvit. Užívali jsme si krátké chvíle pomíjivé slávy a z rukou Elišky Balzerové obdrželi sošku a diplom. Náš rozhovor se nesl ve veselém tónu a myslím, že jsme nakonec publikum i pobavili. Nádherná chvíle, která zakončila uplynulý rok.....
Snad bude ten následující podobně úspěšný. Chystáme novou expedici a netajíme se tím, že bude dalším krokem k cestě za splněným cílem - být s vozíkem ve všech světadílech. A tak pokud islandská sopka dovolí, vyrazíme v srpnu právě do této tajuplné země a na chvíli si odskočíme i do Grónska, které geograficky patří do Severní Ameriky. Do té doby je před námi ještě moře práce - Jirka musí expedici připravit a já s manželkou se budeme snažit prodávat naše knihy a DVD, abychom měli na cestu dost financí. Chcete-li nám pomoci, objednejte si cokoliv z naší nabídky. Děkujeme za Vaši přízeň - minulou a snad i budoucí.
všichni Márovi
