V korunách stromů

Do korun vysokánských stromů jsme se v životě dostali několikrát a pokaždé se jednalo o mimořádný zážitek. Poprvé jsem se s Jirkou na zádech šplhal po dřevěném schodišti postaveném kolem kmene do zhruba čtyřicetimetrové výšky v amazonské džungli. Ale Ekvádor nebyl hledaným místem. V Americe jsme obdivovali obří sekvoje a sekvojovce, jenže tam nebyl žádný žebřík nebo schody nahoru. Tolik vysvětlení proč některé vaše odpovědi nemohly být správné. Zajímala nás Austrálie a očekávali jsme od vás tip buď blahovičník nebo eukalyptus. Správně je obojí, protože se jedná o to samé. Nad správnou výškou pro tentokrát mávněme rukou, protože ne každý vlastní naši knihu To snad není možný, ale pro pořádek to bylo 75 metrů.

Pokud se týká vlastního šplhu nahoru, tak při našem cestování jsme nezažili mnoho situací, které by nám tak zvedly adrenalin. Z obrázku je patrné, že stoupáme po tyčích, které jsou ve spirále zavrtány po obvodu stromu. V případě, že potkáte turistu, který se z vyhlídky vrací, musíte si pochopitelně vyhnout. Jeden se přitiskne ke stromu a druhý ho obleze, hrůza. Nakonec jsme tento statečný čin zvládli dva, Monika s radostí, já s novými šedivými vlasy, ale přece dceři dobrovolně nepřepustím pocit vítězství. Na to jsem až příliš soutěživý :-) Podrobně se o našem dramatickém zážitku dozvíte ve zmíněné knize, bát se o nás nemusíte, přežili jsme.