Hola Ekvádor

17.02.2014 08:56

Mé vzpomínání už několikrát patřilo Novému Zélandu, proto nastal čas posunout se na jiný světadíl. Tento týden by "Novinky" měla psát spíš manželka Alena, pro kterou byla cesta do Jižní Ameriky v roce 2008 první velkou expedicí. Naše cestování nabralo nový rozměr, už to prostě nebyla ryze chlapská výprava. Oblečení jsme si museli skládat do komínků, pravidelně si mýt nohy a čistit zuby. Byli jsme sice dokonale čistí, ale zase jsme měli méně času na zážitky. Ale protože jsme byli dva proti jedné, postupem času bylo přece jen po našem. A tím vznikl nový unikátní pojem "Kojotí den", to je zkrátka den, kdy pro samé poznávání nezbyde čas na komplexní hygienu. Ne že bychom byli čuňata, ale pod tíhou okolností se to občas prostě stane, pak stačí říct: "Dnes mám kojotí den," a dál není potřeba nic vysvětlovat ani se omlouvat.

Dobrodružství nám začalo na ostrově Bonaire. Cesta do Ekvádoru byla dlouhá a letecká společnost si na své základně v Karibském moři udělala technickou přestávku na dočerpání paliva a vystřídání posádky. Drtivá většina turistů pokračovala za pár hodin dál do Jižní Ameriky, ale my jsme se přemístili do místního hotýlku a tři dny prozkoumávali malý, ale velmi sympatický ostrůvek. Bylo to vynikající rozhodnutí a naše vzpomínání se tím významně zpestřilo. Podrobnosti se samozřejmě dozvíte v naší knize Na vozíku na rovníku nebo ve filmu Hola Ekvádor a Galapágy. Podívejte se do fotogalerie, kam jsem umístil pár komentovaných fotografií. A už se můžete těšit na příští týden, kdy budeme vzpomínat na náš život v ekvádorské rodině i amazonském pralese.

Ještě mě napadá, že pár řádků by měla napsat i dcera Monika, která co by čtrnáctileté děvče zůstala na šest týdnů sama doma. Ale vzala to velmi sportovně, žádné slzičky, žádné výčitky, žádná závist, pochopila, že to jinak nejde a na svou cestovatelskou šanci si počkala. Vyprovázela nás s úsměvem a zaťatými pěstmi nám přála štěstí i krásné zážitky. Její tehdejší postoj možná trochu v historii zapadl, ale ocenění a pochvalu si zaslouží i dnes po letech.