Besedy

Novinka pro tento týden se poněkud opozdila, uznávám a omlouvám se. Stále jí však můžeme říkat pondělní, protože do půlnoci určitě stihnu svůj článek napsat a zveřejnit. Důvodem zpoždění jsou naše besedy. Dnes jsem se prostě nedostal k počítači. Nejprve jsme dopoledne povídali pro školu o Austrálii a potom jsme ještě odpoledne měli pro veřejnost pro změnu téma Ekvádor a Galapágy. A právě podvečerní besedě bych chtěl věnovat dnešní příspěvek.

Již podeváté jsme zavítali do vesnice nedaleko od Brna, kterou většina z vás asi nebude znát. Jmenuje se Hostěrádky-Rešov a knihovně tam šéfuje naše Jarča. Teda teď jsme si ji trošku přivlastnili a Hostěrádští-Rešovští by se na nás mohli zlobit. Jaruška je spíš jejich, ale naše snad trochu taky. Viděli jste někdy sestoupit sluníčko na zem? Pokud ne, tak se zajeďte podívat do Hostěrádek, hosty tady mají rádi, vždyť jim to název obce tak trochu předurčuje. Jakmile otevřete dveře knihovny, uvidíte odzbrojující úsměv a okamžitě se vás zmocní skvělá nálada. Právě takovou umí Jarča vytvořit a pozitivní energie má na rozdávání. Za škraň dostanete bonbón a v malinké, ale útulné knihovně se ihned cítíte jako doma.

Na jaře jsme se sem přijeli podělit o zážitky z poslední naší velké cesty po Americe a Havajských ostrovech. Atmosféra byla jako vždy parádní, jen na konci zavládl mezi přítomnými diváky upřímný smutek. Vždyť už jsme tím pádem vyčerpali všechna témata našich cestovatelských promítání, která máme v nabídce. "Možná se tedy vidíme naposledy," loučil jsem se tehdy s našimi přáteli. "Tak to teda ne," ozvalo se z rohu místnosti a Jarča zase začala řádit. "Ekvádor jste tady přednášeli skoro před pěti lety, my už jsme všechno zapomněli a chceme ho vidět ještě jednou," dodala s přesvědčivou samozřejmostí a už se zase smála. Ostatní jen nesměle přikývli a nám nezbylo než souhlasit.

Můžu vám upřímně říct, že jsem poprvé na naše oblíbené místo odjížděl s rozpaky. Přijde vůbec někdo? Vždyť už tuhle besedu viděli. Naši přátelé nás však nezklamali. Sál byl plný do posledního místečka, všichni se bavili a náš jihoamerický příběh prožívali se stejným nadšením jako před léty. Na konci jsme dostali pozvánky rovnou dvě. Na jaře určitě musíte přijet a povídat o některé z evropských výprav a na podzim si zase zopakujeme něco ze světa. A že už jsme to viděli? No a co, hlavně, že se opět potkáme. Tak co je celá naše Jarča, prostě ty lidi zblbne a nás vlastně taky. Už teď se na další návštěvu těšíme a moc děkujeme...